Jak to všecko začalo?

Asi možná většina z Vás čeká, že budu psát o tom, jak už jsem si jako malá půjčovala máminy šminky a jak za mnou holky ve škole chodily, zda je nenamaluju na nějakou jejich důležitou událost. No a vlastně to tak vůbec nebylo. Začala jsem se sama malovat asi v 16 letech a i to bylo dost omezené - můj taťka mi stále říkal.... "Běž si okamžitě smazat ty brýle z očí!" vůbec jsem to nechápala, vždyť mi to ták slušelo... Ano i já jsem prošla obdobím, kdy frčely černočerné linky jak horní, tak i dolní a asi10 cenťáků tlusté. Jó tátové mají vždycky pravdu! :-D

Po linkách dorazily třpytivé nebo perleťové stíny přes celé oko (nejlépe světle modré) a pak, po těchto uhozených holčičích zlozvycích jsem zůstala u jednoduché linky na horním víčku a řasenky. To bylo moje. A docela dlouho. Ještě před dvěma lety jsem na sebe nevzala nic jiného a asi budete koukat, ale co je to tvářenka, jsem skoro nevěděla :D

Po té, co si můj přítel (Lukáš Horák - foto) splnil svůj sen začít fotit, jsem i já chtěla něco svého. V tu dobu jsem se úplně netrefila do vysoké školy, která by mě bavila. Nebylo to zrovna naplňující období. Během roku se to ale naštěstí vše otočilo. Školu jsem našla jinou a skvělou a k Vánocům jsem od přítele dostala rekvalifikační kurz pro vizážisty a tím to celé začalo. Pak už to šlo se mnou z kopce. Teda spíš do kopce :-P :-D. Za poslední rok a půl se můj život otočil o 360 stupňů. Pomalu jsem vplula do světa make-upu a stalo se to mou závislostí.

Samozřejmě, že začátky byly těžké. Vůbec jsem nevěděla, zda mi to půjde. Vybavit si kufřík také vůbec nebylo lehké, jak z finanční stránky tak i zjistit, co mi nejvíce vyhovuje, chtělo spoustu trpělivosti.

Na kurzy jsem jezdila s mou dobrou kamarádkou Šárkou. Pokud sledujete moje stránky, určitě jste o ní slyšely. Je úplně úžasné, když máte v začátcích někoho, o koho se můžete opřít. Když máte někoho, kdo v tom jede s vámi se vším všudy. Po prvních kurzích jsme si navzájem pomáhaly, neustále něco vymýšlely i s mým přítelem, který zase potřeboval zdokonalovat své fotografování.

No,... když projíždím naše práce tehdy a nyní.... musím se prostě smát! Všichni jsme udělali ohromný krok a je fascinující sledovat, jak se s každými novými zákazníky zlepšujeme a zlepšujeme.

Když jsem zjistila, že moje práce se lidem okolo líbí, a když začaly přicházet nové nabídky a spolupráce, začínala jsem si více věřit a rozhodla se, že se chci svému novému koníčku věnovat naplno. Naprosto jsem se tomu oddala a jsem moc vděčná za Vaše pozitivní ohlasy na mou práci. Baví mě to. Opravdu moc. :-)

S přítelem spolu sdílíme naše dva skvělé koníčky a budeme jedině rádi, když budete chtít našich služeb využít! :-) Budeme se těšit :-) Vaše Míša

PS: Mé díky patří všem, kteří mě podporují a fandí mi :-). Velké díky patří kolegyňce Šárince za úžasný podporující vztah mezi námi. A největší díky patří mému příteli Lukymu za...vlastně za tohle všechno :-)